Během všech období komunistické vlády a ve všech zemích komunistického světového systému se nesčetní muži a ženy odvážně stavěli na odpor požadavkům vládnoucích. V nejrůznějších kontextech se zasazovali o státní nezávislost své země ve znamení demokracie, žádali svobodné volby a svobodu shromažďování, slova a názoru, projevovali solidaritu s utlačovanými a pronásledovanými, bojovali za svá práva jako pracující a věřící, jako vědci a příslušníci národnostních menšin, jako umělci a svéprávní občané. Šířili letáky, psali hesla na zdi domů, vyzývali k demonstracím a stávkám, zahrnovali vládnoucí peticemi a žádostmi, organizovali pokojná protestní shromáždění, stávky a pobožnosti nebo se navzdory všem požadavkům ze strany státu rozhodovali „žít v pravdě“. Někteří tak činili sami a tajně, jiní společně s přáteli, kolegy či souvěrci, další v rámci hnutí za občanská práva, mírových skupin či uměleckých společenství, v některých zemích jako například v Polsku také společně s miliony dalších ve volných sdruženích a odborových organizacích. Výběr biografií takových odvážných mužů a žen vám představujeme na těchto internetových stranách.
Struktura, rozsah a úspěch forem opozice a odboje proti komunistickým diktaturám závisely na podmínkách v jednotlivých zemích, na míře represí a na solidaritě mezi ovládanými. Ke každé zemi bývalého komunistického mocenského teritoria patří vlastní historie opozice a odboje, kterou vytvářely nesčetné individuální osobnosti. Jakkoli byly životopisy disidentů, bojovníků za občanská práva, mírových aktivistů a opozičníků rozdílné, jakkoli špatné vyhlídky na úspěch mělo po dlouhá léta jejich konání – jim všem vděčíme za to, že východní část Evropy nakonec komunistické diktatury mohla překonat.
Biografie disidentů na těchto internetových stranách mohou být pouze malým výběrem, jenž nabízí alespoň vhled do rozličných aspektů opozičního jednání ve východní Evropě mezi roky 1945 a 1989–91. Tyto internetové strany si nemohou činit nárok na prezentaci východoevropského disentu jako celku. Texty východoevropských opozičníků se opírají o roku 2007 varšavskou nadací Karta v Polsku vydaný „Slovník disidentů“ (Słownik dysydentów), texty o NDR laskavě poskytla berlínská Robert-Havemann-Gesellschaft a pocházejí z příručky „Za svobodnou zemi se svobodnými lidmi“ (Für ein freies Land mit freien Menschen, 2006, vydavatelé Ilko-Sascha Kowalczuk a Tom Sello). Oběma kooperačním partnerům velmi srdečně děkujeme.
„Biografický slovník Odboj a opozice v době komunismu 1945–91“ je projekt Spolkové nadace pro zpracování období diktatury SED, ve spolupráci s varšavskou nadací Karta in Warsaw a berlínskou Robert-Havemann-Gesellschaft. Ve své nynější podobě jsou tyto internetové strany pouhým počátkem a průběžně budou doplňovány o další země a biografie. Prosíme proto o trochu strpení, pokud zjistíte, že zde schází důležité osobnosti.
Překlad: Lenka Kropáčová
Odkaz na českou verzi Slovník disidentů, kterou poskytl Ustav pro totalitnich režimů.

„Za svobodu a lidská práva v Estonsku“: Estonian American National Council, zastoupení estonského exilu v USA, požaduje na poštovní známce propuštění politického vězně Mart-Olav Nikluse a připomíná památku Jüri Kukka, který ve vězení během protestní hladovky přišel o život.

Potlačení Pražského jara v Československu: Sovětské tanky v Plzni. Srpen 1968

Konec komunistické diktatury v Maďarsku: Obřad k pohřbení ostatků ministerského předsedy Imre Nagye a 55 dalších, kteří byli zabiti při potlačení Maďarské revoluce v roce 1956, na novém místě. Budapešť, náměstí Hrdinů, 16. červen 1989

Čas Solidarnośći: Lech Wałęsa (uprostřed) a Anna Walentynowicz (vlevo vedle něj), jejichž propuštění z gdaňské Leninovy loděnice tam vyvolalo stávku, zde během bohoslužby v obsazeném prostoru loděnice v srpnu 1980

„Žádám o možnost vycestovat ze socialistického ráje do kapitalistického pekla.”: Protest inženýra pro letectví a kosmonautiku Alexandera Bolonkina roku 1978 během jeho uvěznění v trestaneckém táboře a vyhnanství v Bagdarinu v Burjatské sovětské republice (Sibiř). Bolonkin byl roku 1972 zatčen KGB, protože šířil samizdatovou literaturu a četl spisy Andreje Sacharova a Alexandera Solženicyna. Celkem strávil v trestaneckých táborech a ve vyhnanství 15 let. Po svém propuštění na svobodu v roce 1987 emigroval do USA.

Miroslav Kusý (uprostřed) a Hana Ponická (zcela vpravo) v srpnu 1988. Spisovatelka Hana Ponická patřila společně s Kusým k slovenským signatářům Charty 77 a koncem roku 1988 byla činná v Hnutí za občanskou svobodu.

Bärbel Bohley (uprostřed) na zakládající schůzce Nového fóra (Neues Forum) v kostele Gethsemanekirche v berlínské čtvrti Prenzlauer Berg 10. listopadu 1989